Starý Smokovec

Nejstarší tatranská turistická osada na úbočí Slavkovského štítu, je důležitým výchozím bodem do centrální části Vysokých Tater. Zájem podtatranských obyvatel o smokovskou minerálku má kořeny v zamlžené minulosti. Není vyloučeno, že ve svých začátcích měl něco společné i s uctíváním "zmoka", staroslovanského božstva nerostných surovin a vod. V roce 1793 vyrostla v blízkosti pramenů hájovna a myslivecká chata majitele okolních lesů Štefana Csákyho. V roce 1797 už měla osada - první svého druhu ve Vysokých Tatrách - funkci letoviska. První rozvoj nastal v polovině 19.století za nájemce Juraja Rainera (1800-1872), který Starý Smokovec zpřístupnil širokým společenským vrstvám. Tehdy vyrostly první větší hotely a restaurace i vodoléčebná zařízení se stálým lékařským dozorem. Jako dominanta Smokovca vyrostl v roce 1904 Grandhotel podle projektů budapešťského architekta. Postupně se rozšířila síť hotelů, restaurací, administrativních budov, obchodních sítí a provozních objektů.